Óda mému démonovi

Byl tady vždycky, když jsem někoho potřebovala.
Byl tady vždycky, když mi bylo fajn.
Byl tady vždycky, když mi bylo zle.
Byl tady vždycky, když jsem byla na nejhlubším dně a kdy jsem zoufale potřebovala někoho po svém boku. A nikdo tu nebyl.
Nikdy mě nesoudil.
Nikdy po mně nic nechtěl.
Jen tiše seděl vedle mě, když jsem vnitřně umírala.
Takže ač asi není dobrej nápad ho poslouchat, je to jediná existence, která má zájem se se mnou bavit i po všech těch letech.
Je to jediná existence, která si mě vyslechne.
Jediná existence, která je tady vždycky.
Která nemá svý vlastní plány, který bych jí mohla narušovat.
Kterou nebudu budit o víkendu ve dvě ráno, když mám neutuchající chuť si ublížit a potřebuju ten přetlak někomu říct, abych přežila zase další den.

A kdo je ten démon?

Já sama...