Zaslepení

jak je krásné luční kvítí a jak nám do uší šeptá vítr, že jsme si ani nevšimli ošklivosti světa a krutosti polních vojáků. Dál si všímáš jen dopitých panáků. Ale já procitla a vidím realitu plnou brouků a červů… plnou strachu a dětských bolístek, přeměněných v akutní leukemie a mužů, kteří ti bez makeupu řeknou, že tě svírá anemie. Neopovažuj se ho ale nosit, budeš coura! A když tě použijí budeš pro ně jen další kňoura. Zakáže ti mít kamarády, protože přece ví, jaký muži jsou. Ale nesmíš říct že se jich bojíš, všichni takový přeci NE-jsou. Tak prostě tiše existuj a na všechno letmo kývni, hlavně si hlídej, jak se u toho tváříš. Na co tu jsi, když na hovno vaříš?