Královna a špinavá chodidla

   Nudná sušená švestka. Její řeč by člověka ukolíbala ke spánku. V tom horším slova smyslu.

   Nemastná, neslaná, nevtipná uspávačka hadů. Co na tom, že vypadá reprezentativně?

   Každý den jinak a přece stejně. Každý den tak upraveně a nechutně bez chybičky.

   Tváří se dokonale, vystavuje na odiv před zrcadlem tak pečlivě nacvičovaný úsměv, stojí i sedí perfektně rovně.

   Ledová královna.

   Co ji vlastně baví? Baví ji něco? 

   Pije kávu? Nebo jen čaj bez cukru?

   Když ji ale pozorujete (a mezi tím si párkrát všimnete chladných neskrývaných zkoumavých pohledů hozených úkosem), zjistíte, že až tak dokonalá není.

   Ač se nezdá, ráda si udělá pohodlí.

   Nožky vyzuje z pantoflíčků a skříží pod židlí. Mám na ně pak báječný výhled.

   A hupky, co to?! Chybička se přeci jen vloudila?

   Má snad zálibu, o které se nikomu nezmínila? Za kterou se stydí?

   Chodidla má pokaždé špinavá. Ať má ten den bílé, barevné či silonové ponožky. Vždy špinavá.

   Prochází se ráda jen tak po silnici? Má ráda píchání štěrku a drobných větviček do nohou?

   Nedivím se, je příjemné se projít po silnici, nejlíp večer, když už je šero a letní teploučko ještě sálá z vozovky...

   Ale proboha bez ponožek.

   Někdo by jí to měl asi už říct.