Glum

   Připadám si jako Glum. Jako ubohý stvoření, ve službách Miláška. Jako někdo, kdo slouží prstenu. Slouží a zoufale čeká na odměnu, na pochvalu, na pohlazení, na pár milejch slůvek.

   Jsem dobrovolně odstřižená od světa. Cítím jen prázdno a hubnu, protože ta potrava, na kterou čekám, pořád nepřichází. Ale já jsem vytrvalá!

   Možná/určitě se mi to nevyplatí. To, na co čekám, nikdy nepřijde. Protože sloužím Miláškovi. Sobeckému prstenu.

   Glum. Glum. Glum!