Chemie..

Pořád jsem moc mladá na nemocnice
Po chvilce se začnu nudit
Z nedostatku pohybu chodím sem a tam po nemocničním dvorku
Jako chovanec ústavu
Jako tygr v kleci

 

S čím tu jste slečno?

S hlavou. S čím vy?

Ale, se zádama a co na to berete?

Rivotril.. už dva roky sem se toho nedotkla, ale po městě se povídá, že..

 

Já jim neurol, nemůžu si na něj stěžovat.

..kýva hlavou paní, poněkud déle, než by bylo normální...

Normální...

 

*

Za stolem seděla docela pohledná žena, nebyla v bílém, emilinace mého vžitého syndromu na první dobrou. Viditelně se mi klepaly ruce. Zadrhávala se řeč. Inu poprvé. Slovo od slova si zapsala. Jak by mě skoro nebrala na vědomí. Odcházím po dvaceti minutách s dvěma recepty.

 

"Tohle slečno jen do tý doby, než vám zabere to druhý. Je to vysoce návykový. Bude to asi zlý, ale vydržte to."

 

Mám chuť je zahodit do nejbližšího koše, pálí mě v ruce, jako by to byl cejch. Jako by ho všichni viděli. Jako bych tu neměla být s normálními lidmi. Zavřete mě.

 

Týden zvracím, nejím, nespím. V záchodové míse znatelně rozeznávam bílou stopu prášku. Odmítám to. Odmítám. Nebudu. Nechci. Blízcí, někteří, říkaji ty nejsi blázen bys něco takovýho brala přece. Zažitý klišé. Klišéee.

 

A ty tys tenkrát jedinej řekl "ber to jestli si myslíš, že to potřebuješ". Ten malý oranžový jen čtvrtinu okamžitá úleva. Třasla jsem se. Po hádce s tebou nemohla jsem dýchat. Nemohla. A na nočním stolku si tvým loveckým nožem krájela prášek. Ten malý ten oranžový, jen čtvrtinu. Drogy. Jen občas. Pro klid v duši. Pro útěchu svědomí. Útěk. Pro klid v duši od hříchu. Od přeplněné hlavy. Uniknout od sebe.Na chvíli..

 

*

Po městě se povídá, že..

 

Ne, na hlavu, ne.

Na nervy.

Už je to dávno.

Špatný období to bylo.

Stydím se.

Za Vás.

Nad pár tahama z trávy, lámete si hlavy.

Mnou.

THC.

Xanax.

Není to totéž?

 

Už jste někdy měli nervy?