Almost famous

světla ramp

záříš jako Lucerna

obětuj slávě všechno

třeba kousek sebe

tady nejsi unikátní, holka

tady nejde o tebe

 

 

políbim Poetu na tvář

protože dneska si věřím

a nikdy mi nebylo líp

opravdu?

Pojď si dát panáka s muzikantem...

Buď moje groupie s falešnýma očima...

 

 

jako bychom si povídali skrze zeď a přitom společně kouřili do umyvadla

jako by mezi nás natáhla společnost fólii membránu

skrz kterou nejsem dost cool a vy jste celebrity...

 

 

Kolik holek by tu dneska chtělo bejt?

a nebo je to všední

zdá se

ten pocit, že dělám něco, po čem alespoň někdo touží..

ten pocit, že mezi ně stejně nepatřím..

jsem jenom další z davu tak proč mi říkáš banality, jako zavolej mi

usmíváš se a bavíš se se mnou o počasí, protože si jenom normální člověk, co vodí děti do bazénu...

svlíkáš se fyzicky i duševně

 

 

Druhý den na chodníku opilou slávou vyhodí tě a budeš si říkat, co sem mohla udělat líp, abych byla trošku jako oni...

 

jako by se radost musela vyvážit smutkem

a mě se nechce s nikým mluvit 

by pochopili

osamělou

šťastnou

samousebou

podivnost se kterou šlo by je zaujmout

a jde to vůbec...

 

Zažíváme -li zlaté časy proč se pod nánosem hvězdného prachu cítíme tak nešťastně...