Vteřiny mužského monologu

„Hezká díra do stolu...
Ty se na mě zlobíš?“

Hlupák!

Jeho oblíbený hrníček,
ze kterého pije kávu
je již ze střepů.

Její polibek
mění se v lávu,
když hryže ho do retů.

Z krásného hlásku
je jekot krysí...

„Jestli se nepletu...
Teď jsme si jakože cizí?“

Zas krabatí vrásku...

„Tak já to zametu...“