Anotace: ..chrlí tu starý akordy mojí duše...pomalu je převaluje na jazyku a vzpomíná na ty jejich expensivní chutě..už nikdy není souzeno..
i kdyby hořelo tisíců hvězd
buď v klidu
buď tím, co se k ránu obléká a žije život,
který miluje
nevylejvej si ve tři ráno svoje chyby na cizí peřinu
krabice kapesníků
zásobník splínu
cizí ucho k odposlechu
jsi tu
žiješ a miluješ sám sebe
otoč hlavu ke slunci
stíny budou v nedohlednu
v prosinci
i v lednu
a tys tam stál na balkoně a já tam mrzla v tvým tričku, držela lahev rumu
a tys řekl jenom: já bych s tebou nemohl bejt si potvora.. pak si mi dal pusu a ta těžká láhev plná chlastu se roztříšila o dláždění..
a ty se ptáš co já a šoupeš nohama
a ráno spolu blbneme, jak malý děti v posteli
zatratils mě
řekl si ne
si stejná jako já
tohle nepujde
vypít půlku rumu
půlka mýho veškerýho umu
vzala bych gumu a vymazala všechno špatný,
co se v nás usazuje jako slizkej hnus v potrubích
patříme mezi ty,
co svoje chyby do světa troubí
ti co nechtějí neprohloupí
ti co chtějí ty je prohloubí
drž mě prudce
buší mi srdce
malém si mi prokousnul ret
nikdy jsem tomu nerozumněla
dokud jsem si neoblíkla tvoje trička a nechodila sem v něm celý den..
a svíral se mi žaludek, jak moc jsem se bála