popírat vnitřní archetyp

všechno co potřebuješ je láska a dostojevskij

protože jsem žena nižších morálních hodnot
jsem jediná, která za to, kdy stála
utopit se ve spojení našich těl
pojídat svůj trest
denním chlebem hříchu hostie mého srdce

když nesnesete svůj život
musíte se jednoduše změnit
stojíte na hranici
buď to utopit nebo zahodit

hlavně se neprobudit ze svého životního snu
jenže já procitla

seděl tam přede mnou
můj otec jen o dvacet let mladší
a já si ho mohla vybrat
zažitý archetypy

podlehnout
a dvacet let svýho života tak žít
jako ona

plačící dítě
pot a slzy
a ten pach
ten pach
voněl tak
stejně

vepsaná budoucnost devítí ciframi na pivní tácek

jenže já se učím lámat skály
a dalšího už asi nedám

tak na víc!

někdy to prostě vyčichne ze všech pórů vašeho těla..