Anotace: ___
Nikdy tě nepustím
za siločáry svojí země
dvě zemské desky
a první byla přece Eva
ne já
jak jsi tvrdil
Svatí jen ve slovech kolem hlavy
matně nasvěcují
pohyb a tlak
ve zlomu
San Andreas
už jen tiše prší
křik osamělých krahujců
musela jsem se k ní vrátit, něco mi připomněla, takhle jak ty umí psát jen málokdo...
28.06.2017 09:21:28 | odnikud
Vaše siločáry budu respektovat, ovšem do vaší poezie budu muset občas vstoupit abych Vám mohl vyjádřit obdiv.
27.06.2017 18:48:42 | Dědek mrak
Jsem starší a tak nabídnu tykání, a děkuju... :)
27.06.2017 19:07:02 | Philogyny1
To je od Vás milé madam, že starého ješitného dědka takhle lechtáte pod bradou, nicméně jste dáma a tudíž vašemu tedy tvému přání rád vyhovím. :-)
27.06.2017 19:10:24 | Dědek mrak
Smutná planeta někdy, ale jen, držíš li se zuby nehty na rozhraní desek - o kus dál je prima, třeba na Madagaskaru:)) Ale tam asi taky občas prší ... A občas jsme rádi, kde jsme.
27.06.2017 11:04:05 | Ragnell
Já mám déšť ráda, ale nesmí být sopečný... :)
27.06.2017 19:05:16 | Philogyny1
:)
27.06.2017 19:11:39 | Ragnell
Můj krahujec krouží nad tvou hlavou, pro zemskou kru, mírně nelaskavou, jsem další světadíl v té noci spící, tak zažni ohně a přestanu být pouhou svící
27.06.2017 06:00:37 | básněnka