Děda

Mám dědu. Placatýho, na fotce.
Chytal se mnou ryby, učil mě střílet ze vzduchovky, vždycky mě porazil v AZ kvízu a radil mi, když jsem neznala odpověď v křížovce.
Jen on mi říkal 'Kačači'. Tisknul mě k sobě a křičel "boj!!".
Ujídal mi brambůrky a bral mě na houby do lesa za potokem. To je pro mě posvátná půda. Taky mě naučil objímat stromy a chovat se v lese tiše.
Krásně maloval a já ho u toho ráda pozorovala. Nikdy jsem neuměla nakreslit zasněženou roubenku a on to dokázal tak krásně.
Vždycky kritizoval moje vysvědčení, ale potom mě stejně pochválil.
Restauroval kukačky a opravoval starý hodinky.
Teď jedny nosím, co nosil on. Píšu jeho perem a doma chodím v jeho starý flanelový košili.
Je schovaný v těch malých věcech. Když se podívám, kolik je hodin, když si píšu poznámky ve škole, i když jen tak lenoším u telky. Vždycky je tu se mnou...