U večeře

Dveře jídelny se otevřely, a dovnitř vplula tanečním krokem jedenáctiletá dívka.
„Čau.“ Řekla matce, která pobíhala u kuchyňské linky a posadila se ke stolu.
„Ahoj. Kde jste byly?“ zeptala se matka a postavila před ni večeři.
„Na hřišti u sokolovny,“ odpověděla dívka mezi sousty jahodových knedlíků.
„Představ si, našly jsme tam šprcku. Byla přivázaná na stromě.“
Matka se zděsila.
„Doufám, že jste na ni nehmataly!“
„Blázníš? Vždyť byla použitá! Bylo v ní to bílý … ejakulát.“
Matka se zděsila podruhé.
„Nojo – byla zábava …ale - jak tohle víš?“
Dívka obrátila oči v sloup.
“Ale mami – učili jsme se to ve škole. I nasazovat gumy. Pan školník donesl dvacet dva dřevěných penisů od soustružníka a my se učili nasazovat šprcky. I kluci. Ty se furt děsíš ... normálka, ne?“ a pokračovala v jídle.
„Jó – a zítra je u Madly mejdan. Pustíš mně, že jo?“ otázala se dívka. „Bude tam celá třída. I Vočko…ten je moc hezkej. Z osmičky. A mohla bys mi dát na cigára. On totiž už kouří.“
„No to nevím, musím si to rozmyslet.“ Zaváhala matka. „Zeptej se táty.“
Dívka přivřela oči.
„Nezeptám…musela bych mu totiž říct, že jsem tě večer viděla jít vedle k sousedovi. Zrovna když táta má noční.“
Matka zrudla. Vzpomněla si totiž na pozitivní těhotenský test z rána a najednou rezignovala.
„Tak jo, tady máš stovku a jdi si…ale ve dvanáct doma!“
„Nojo. Jo - a budu potřebovat nový rifle a tenisky. Nejlépe Conversky. Bílý.“
Matka odevzdaně pokývala hlavou a dívala se, jak dcera vylizuje bezstarostně talíř.

Vždy je něco za něco. Jakmile ale jednou povolíme ze svých morálních zásad, těžko už potom existuje cesta zpět. Anebo – s prominutím, jak říká kolega – geny nevysereš? Ať tak, či tak, lež vede jen k další lži. Co ale když to je – milosrdná lež?