Hromadění ničeho

šedivý smog v lednu

se zrcadlí

ve tvý tváři

ve tvých hlubokých povzdeších

v temné náladě

v pracovní bídě

v chaosu ve tvém bytě

v ironii tvých slov

v barvách tvých ponurých úsměvů

 

zalézt si a spát

než se probudí jaro

než odhodíš čepici a rukavice

než se odhalíš jako cibule

než roztaješ v náručí

než ti je opětován úsměv

než je líp

 

přát si a doufat

že mu nejsi lhostejná

že na tebe myslí

že jsi neztratila půvab

že jsi nalezla důvtip

že umíš mít ráda

že jsi našla sama sebe