Anotace: pokus o lyrický sebeironický mikrošleh...naštěstí s léty jsem si toto - dle mne - melancholické období - šťastně oblíbil....
jak ztracená psaníčka
spadané listy po říčce
plují
mou hekavou duši
zteskněním
demolují.....
*
teď jsem byla chvilku ve Španělsku... na Menorce... krásný ostrov, chtěla bych tam být déle, prožít tam toho víc, déle naslouchat místním, tu jejich lásku k místu, kde se narodili ... déle si užívat jejich nepospíchání... déle se oddávat slunci ve stínu... prodloužit si léto ... déle tam meditovat pod palmami... i ve tmě jsem měla černé brýle, aby nebylo vidět, že mi slzí oči ... loučení s krásou není snadné... a pak jsem obdivovala Prahu v nočním hávu z nebes... a obdivovala každý spadlý lístek doma.... doma... a tak ti píšu, že zázrak... ty a tak vůbec všechno... :-)
https://www.youtube.com/watch?v=mBzwZMcyx8Y
27.09.2019 22:17:10 | zelená víla
díkyza krásně zbarvený spadlý z podzimního nebe, Ty jedna vílko zelená...ratatatatááá:-D*
28.09.2019 16:13:37 | Frr
:-) tak alespoň tohle mini psaníčko nese bylinky proti hekavoSTi :-))! Funguje to :-)?
27.09.2019 13:36:59 | Fany
Nacházím jeho nádheru, ale pořád spojenou s melancholií.. Snad proto, že vše krásné jednou pomíjí..
27.09.2019 05:17:45 | Milena