Dokola..furtumfurt

„Zkurvenej svět!“ zakřičel vrah s jedním okem a pravou rukou bez palce a tří prstů, z úst vyplivnouc spršku napěněných slin.
„Já! Obyčejnej vrah s jednou obětí, a jedná se tady se mnou jak s dobytkem!
Co ti, kteří rozhodují o vraždění ve jménu války? Stovky nevinných obětí! To snad nejsou vrazi? Jsou snad bez viny? Rochní se ve svý moci, svědomí je netíží, a eště je lidi obdivujou! Zasranci!“
Vztyčil jediný prostřední prst skrze mříže a fakoval nádvoří vězení.

Za okny věznice pulzoval normální život. Ve tmavé uličce si to rozdával jen tak cvičně mladý pár, opilý chlap domočil na zeď vedle putyky, a do cestičky moče po omítce típnul cigáro. Na zastávce MHD dva školáci vyplivli žvýkačky. Pod nohama jich měli stovky. Včetně zbytků jídla a slin z roztodivných úst. Za oknem vedlejší budovy koukala hlava psa. Už nevyl smutkem. Vzdal to.
V prodejně elektro se z obrazovky usmíval státník. Kolem svého ega viděl svatozář, byl si totiž jist sám sebou. Nejvyšší velitel ozbrojených sil.
„To je machr!“ řekl muž za pultem do ucha prázdnoty.
„Ten se nebojí nikoho. V zájmu vlasti.“

Pár v uličce dosouložil.
Opilý chlap do sebe naklopil dalšího panáka a usnul.
Zastávka osiřela.
Pes mrsknull ocasem, když uslyšel zámek ve dveřích.

Jen vrah dál seděl v cele a státník na svém postě.

Co dál?

Zub za zub, oko za oko. Za akci reakce. Úměrná okolnostem.

Snad proto se zeměkoule točí…a my s ní.
Dokoladokoladokoladokoladokoladokoladokoladokoladokoladokoladokola…