Zvířecí pudy

Zvířecí pudy

Nela má poprvé na rtech červenou rtěnku a namalované řasy. Asi čeká, že si s Šimůnkem po přednášce promluví. Jen kvůli němu vyrazila do naší společenské klubovny.
Její zelená tunika, punčochy a modré docela hezké nízké botičky, jí moc na kráse nepřidaly.
Já mám na sobě dvě teplé mikiny, nejspíš vyhrabané někde z městské popelnice. To přeháním. Dnes se dají u popelnic najít luxusní voňavé značkové kousky. Řádně vyprané a složené v igelitkách. Možná jsou i hygijenyčtější než v levném bazaru. Na mikině mojí oblíbenou růžovou šálu a vyteplené legíny, abych zdůraznila svoji postavu. Nebudu jí schovávat v sukni. Navíc jsou pruhované, takže vypadám jak zebra a mám věčně špinavé zablácené boty. Žádný make up, parfém, jen podpáž, za pár korun od vietnamců.
Nesmyslně neaktrativní až odpudivá, ale s vášnivou vnitřní smyslnou a erotickou energii.
Jak je tedy možné, že mě muži i kluci chtějí? Musí, ze mě cítit zvířecí pud. U mě jim nejde o výstřih, krátkou sukni, štíhlou postavu... Cítí mě! Totální jedinečné pradávné afrodiziakum.
Šimůnka jsem ani nezdravila. Občas se na něj koukám a když se naše oči střetnou, připitoměle se usmívám.
Když jeho přednáška o životním prostředí skončí, jdeme si umýt do kuchyňky hrnky od čaje a on za mnou! Přede všemi se o mě otře a zašeptá mi do ucha: „Ty si tak lascivní, děsně mě to vzrušuje.“
Kamarádku Nelu bych nezradila. Hrozně ho miluje. Za to mi žádný chlap nestojí!