Anotace: ...
Skrytá
Řekni mi,
kdo tě vlastně zná?
Dál v sobě bloudíš,
raněná.
Tvé tělo schránkou
bez naděje,
duše se v koutku
strachem chvěje.
Pod víčky skrytá...
Kdo tě zná?
Bohyně lásky,
vtělená.
čtu to už po několikáté... překrásná*
09.11.2021 08:34:20 | Sonador
Díky Son, to spustila
ta milá osůbka na fotce.
Něco mi sdělila a já
zase měla potřebu sdělit jí. :)
09.11.2021 08:55:19 | Dreamy
Když sloky básně napíšu v řádky, jsou to jen tři krátké linky, končící v půli řádků, skryté v bílé ploše. Kde začít s hledáním? Nejlépe je u sebe a brzy zjistíš, že se neskryla, že ji stále v sobě máš. Jsou, ale chvíle, kdy o ní pochybuješ, a to je ten okamžik, kdy se v koutku chvěje. Sama ji zraňuješ svou pochybností.:)
09.11.2021 06:54:58 | blues
Tak se té ve mně pokusím dát znovu volnost, sílu, víru...
A Tobě bluesi děkuji za milou podporu.:)
09.11.2021 07:38:45 | Dreamy
Moc krásná. Niterní, zastřená lehkým tajemstvím, cituplná prostě křehká...
08.11.2021 10:14:12 | Jan Kacíř
Skrytá sama v sobě...
07.11.2021 13:53:51 | Krajina průzračnosti
Ona se zase najde. Věřím ji.:)
Na první pohled křehká,
ale uvnitř pevná jak skála.:)
07.11.2021 13:57:01 | Dreamy
Venku černá obloha.
Co se stalo proboha.
ST a hezký zbytek neděle.
07.11.2021 10:21:48 | Fialový metal
U nás už dere se do polojasna,
neděle bude, zní ze dvora hlásná.
Neděle bude z venkovských chutí,
k ničemu jinému mě nic nedonutí.
Snad k jabkovému koláči...já sebe.:)
07.11.2021 10:26:52 | Dreamy
Štrůdlík by bodl a to si piš.
Co to říkám, vždyť Ty to víš.
Rozinky v rumu namočený !
A ořechy trošku podrcený !
RUM nakapat i na strouhanku !
Připravuji si též ... mňamku !
A mezitím v troubě i pstruha smažím !
Nikdo dnes nepřijde, tak proč se snažím ?
Nevím proč vařím, stále pro dva !
Na ženy jsem zanevřel a to je již doba !
Ještě víno na stůl dám !
Co bude dál, jen přemítám !
07.11.2021 11:13:19 | Fialový metal