Anotace: ...
Dokola
Zkouším to pořád dokola,...
Ráno, když se vzbudím
i během dne,
to se vážně snažím
nedávat to znát.
Pak znovu večer,
když nepřichází spaní,…
Zkouším to na sebe, na tebe
i na všechny kolem …
A jediné, čeho jsem
dosáhla je zjištění,
že nejsem ta, co umí
věrohodně lhát.
Je těžší(nebo vůbec možné) lhát nebo mlčet? Jaké by to byly vesnice? Pravda z oceli, kde jsou i matrace železné. Lež klevetivá, nemůžeš ji vystát pro neustálý proud řeči, která teče zezhora dolů, aby se zase vracela jinými cestami nahoru úplně beze smyslu roztáčejíc další a další hluk překroucených slov. Mlčení opuštěné a zatopené, naplněné proplouvajícími, studenými těly ryb. Lidé jako by byli cestujícími mezi těmito vesnicemi bez střechy nad hlavou. To je velmi depresivní. Příště snad napíšu veseleji.
07.08.2023 15:13:03 | Kaj
Takových je jistě dost,
co neumí hrát lhostejnost...
Opatruj se, Dreamy (*)
25.07.2023 20:37:22 | Emily Říhová
Taky to neumím;)*
Tak to raději ani nezkouším.:)
21.07.2023 23:05:32 | jenommarie
Byla to Maruško forma sebeobrany, nezabrala...
21.07.2023 23:13:39 | Dreamy
Povedené dílo.
***
Nedívám se dokola.
Jen vzhlédnu rád k obloze
A pak to dokonalé ...
Den a noc vidím.
21.07.2023 18:10:09 | Fialový metal
To je chválihodný nedostatek, Dreamy:)
Víc takových, jako jsi ty!
A nebo jednu!
Jedinou!
:*)
21.07.2023 15:03:10 | Žluťák