Nad ránem v hostelu

 

Máš ten euforický stav únavy, opilosti a extáze léta hudebního večera, 

z posledních sil hledáš pero, chystáš se zapsat stav mysli, 

ten stav jak to všechno unést, zážitky, nostalgii, nevolnost, 

rozpolcenost, zvracení na ostrovĕ v zapadlé kabince, 

kdy ti nesedne kombinace tvrdé, zle vypálené slivovice, 

piva a řezaného koksu, voda se zvratky přetéká z umyvadla,

když tě náhlé prudké vznĕty v žaludku vyženou s parketu ven, 

 

náhlé vystřízlivíš, hudba hraje lidi tančí je ráno, 

ploužíš se noční prahou, tíživou samotou, 

vstříc jednomu klubu, Ticho světlo lávky,

plující tváře v rozostřené krajinĕ nočního mĕsta, 

 

Ty večírky jsou vlastně ubíjející, jenže nás vytrhávají z každodenosti,

na moment uvěřiš ve svobodu, vzdech na konci času, 

přátelství, sdílení, propojení, tu sdílenou euforii pro taneční hudbu, 

oslavenec a jeho gang, vše tam je a bylo,

 

říkal jsem že tahle báseň bude krátká, 

nĕco ve smyslu:

 

,,extáze v krvi, 

 ruka se natahuje pro pero, 

      smůla       došel inkoust      

        

      škrábe hrotem po papíře 

    úzkost z existence 

      jen cáry ničeho 

 

   kocovina euforie 

    probuzení v levném hostelu 

     s myšlenkou na pornstar violet 

     s myšlenkou na tři snĕdé dívky 

     s myšlenkou na modré nebe a vodu

     s myšlenkou na trojský zámek 

 

 ruka se natahuje pro pero 

     smůla       došel inkoust.