Z nemocnice

Omlouvám se pohádko,
že jsem takové telátko.
V koupelně jsem spadla v noci,
bolí mě kostra a ještě cosi.

Na CTčko už mě vezou
a mrákoty na mě lezou.
Co jsem si zase natropila,
To mé zdraví, to je síla.

Berou mi krev, je to pár ampulí,
na konci mě to docela zabolí.
Teď čekáme na laborku,
bojím se do kostí morku.

Zjistili mi málo kália,
teď se do mě vrchem, spodem nalívá.
Trpím strašnou únavou,
neboť ta látka je hodně pod hranou.

Zvracela jsem od tří do pěti,
to byla muka, nemáš ponětí.
Snad mi zítra lépe bude,
Na intenzivce vidím rudě.

I nemocniční košile,
vypadá tak unyle.
Mám ráda módu, to je jasné,
řád v nemocnici je dán, tím to hasne.