Tři ráno

 

 

Ano.
Všechno se zdálo rozmazané. Cože to vlastně dělá? Připadala si, jako v záři reflektoru. Takhle nějak se musí cítit srna na silnici, než ji...

 

Ano.
Cože? To musí být padlej na hlavu. To není možné, takže on chce.....

 

Vykulila oči. Rozhlédla se po okolních hostech, jako by je viděla poprvé.

 

Přece na to nevěří. To přeci nemůže být pravda. A přitom taková blbost, co? Napadali ji samé hlouposti. Čelo se ji rosilo. 

 

 

Probrala se ze snu. Pohled se zastavil. Naproti ní.

 

 

Ty nešťastníku. Usmála se.

 

 

Něco se od ní teď očekávalo, pořád se na něj dívala, rozpačitá. S otázkou v očích.

 

Ano. Obmotal svou ruku kolem jejího pasu. Zpříma se na ni podíval, jako by ji k něčemu vyzýval. Usmíval se.

 

Dal ji pusu a do ucha zašeptal. Neboj, to bude dobrý, pojď pudeme na panáka?

 

A ona šla. Šla, šla a šla....