Anotace: ---
Má na hlavě list vinné révy a nebo javoru kouzlí holí
prapodivné tvory z ledu a alpaky křídla pro ptáky
bakchantka mrazu a kaluží
chvilku s ní pluješ na voru oblohy
pod skruží myšlenek probleskne studna
proč všechno něžné bolí u dna
jednou ti povím sněžné sovy
a ty je budeš opakovat jednu podruhé ale
dravci už se vznesli
loví ----------------------------------------------------------------
Nevím co jsem si jako děcko od toho sliboval. Skákal jsem do louží, protože jsem je miloval.
To vše abych z nich vyšplouchlo vždy žíznivé slunce. Matka se mohla ze mě zjevit. když jsem si lehl bokem vedle kaluže a pozoroval hladinku. Úplně v pohledu jiný svět! Jezero a nad ním všelijaká okřídlená droboť, kterou jsem viděl jako ptáčky lovící rybky. Foukáním jsem čeřil hladinku do vrásek a matce prý tvrdil, že stárne jako naše babička. Chudák matka! Někdy se mi po tom děckém světě stýská. Dnešní životní reálie, jsou už tak nelidské.
27.02.2025 21:47:47 | šerý
proč všechno něžné bolí u dna? snad že je něha křehká, propadne nejhlouběji...
a dík těm sovám nechce se mi odsud - byla bych zvědavá, na příběh*
27.02.2025 15:15:02 | cappuccinogirl
Mám fotku na FB, fotila si kaluž, no. Vidím ji tam. Svůj účet na Rajčeti si včera smazala. Dávala si tam fotky k básničkám a ty, co jsem měla ráda. Zbytek je v tichu pod ledem.... :o)
27.02.2025 17:53:03 | Philogyny1