Smrt
Smrt
Smrt
Do uší zašumí neznámá řeka
kotníky zastudí, převozník po bidle sáh´.
Neboj se, prosím, co tě tak leká?
Vždyť je to jen pocit; jak překročit práh…
Bez konce tma zneklidnit může,
však poslouchej, někde tam sova si houká.
Nemusí nocí vonět jen růže,
třeba i čerstvě sečená louka…
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
I když bych si u tebe v jaří, spíše v kamizolce představoval optimistější trefy, tak pokyvuji uznale hlavou. A vlastně nakonec, té smrti jsi udělal hravou*
05.04.2025 14:36:40 | šerý
... no, moc děkuji, ale věz, že i hajní mají "své dny"; a možná častěji, než by se dalo čekat... je to tím sepjetím s přírodou...? ... možná... ještě jednou díky, příteli...
06.04.2025 15:10:38 | mr.avenec
ovace ve stoje!! tohle je poezie
sundejte postroje - a pochopte se neskutečný výjev :)**
05.04.2025 11:50:04 | šuměnka
... no, moc děkuji, ale myslím, ne vím, že zrovna na téhle platformě je autorů, kterým by ty ovace patřily, docela dost a já mezi ně určitě nepatřím... falešná skromnost, řekneš si, ale není to tak a nikdy nebylo... nicméně děkuji ještě jednou...
06.04.2025 15:13:51 | mr.avenec
Smrt a louka, dvě slova,co mi připomínají maminku.
V současné době se snažím učit žít bez její tváře,ale na tu louku,co dostala po svém tátovi,se pojedu podívat.
Ať žije drtič u Pardubic
05.04.2025 11:41:49 | mkinka
... ano, louku mám rád... a maminku... na to snad není třeba odpovídat... moc děkuji...
06.04.2025 15:15:14 | mr.avenec
