Domácí těšení

Zítra,

v době, kdy tma svou tvář, tu pravou ukáže...

Já budu už doma,tam v těch místech,kde se honí vítr s ptáčaty,mezi

větvemi stromů, kde červánky mají tu zvláštní nafialovělou barvu,

tam kde je ticho v lesích i v poledním žáru.

 

Zítra.

v čase, kdy se připravuje na stůl a mejou se ruce ,

přijedu domů.

Štastná, že opět vidím svou zahradu,

že opět mohu usednout v klidu,

na lavičku ve svém hájku,

kde brhlíci  típou semínka ...

 

Zítra.

Uvidím zase mámu,o pár měsíců starší,

tátu stále sedět u jedle, odkud

má výhled na silnici...

Psa, tu hnědou chlupatinu, mého

nejlepšího přítele...

 

Zítra.

Budu doma, mezi těma svýma...

tam kde jsem milovala vždy a stále,

tam,kde jsem brečela, pro dny, kdy

zdálo se mi, že nikdo o mě nestojí.

Tam,kde jsem vyrůstala, v mých lesích.

Tam doma.

 

Zítra...