3/10

konec začátku značí začátek konce
ne já vůbec nežiju, tak si mě laskavě nevšímejte. to, co stvořím z myšlenek není jen moje, patří to všem. hlavně když začnu uvažovat nahlas. nechce se mi mluvit, chci s někým souznít, vynalézat způsoby, jak přežít den a v noci se schovat pod postel a dělat, že jsem pod zemí. na malém prostoru se dá udělat hodně věcí, když to sakra někdo chce udělat. nemůžem čekat zázraky od těch, kteří nás nepotřebují. tohle je život. každý je položkou na seznamu někoho dalšího. smrt nemá na sny vliv. šestnáct hodin. různě se projevující symptomy mrznutí končetin. pálení očí. vlasy bolí. na dotek prohlubně. v kůži málo soli a tak bych mohl pokračovat dál. dejte mi vodu. smrt na sny nemá vliv. kýbl s vodou prej pomůže. když je žínka nacucaná tak akorát, aby netekla, ale aby už nebyka suchá, žak se přetře čelo - tou žínkou - a pak se čeká a když ten druhý poleví tak je po všem, krize zažehnána. ale když zůstane napnutý tak po čase mu začnou praskat cévky a taky vidí bílou tmu. uprostřed kruhy a někdy barevné tečky. duhu. no a ještě bych měl dodat, že když jsou lidi v prdeli, tak se jich druzí štítí nebo se bojí,ž e budou v prdelit aky, a tak většina odchází. a ti co chtějí pomoct pomáhají strašně blbým způsobem, a to tak, že věc jen zhoršují. moje milá copak ti dám až má duše opustí mé tělo a bude tě hledat dokud nenajde. zdál se mi v dětství takový sen, že až budu dospělý, budu utíkat před velkým černým psem, který nebude mít oči. a ten sen se nikdy nestane, protože psi, mají. oči. vím,to. viděl j,se mnoho psů, jedním jsem žil, byl kamarád, parták, borec, machr, nejlepší přítel mě, člověka když jsem býval člověkem, ted jsem stínem, stíním sám sobě na cestu. furt jenom nějaké cesty. každý by pořád jen mluvil o cestách a směrech a stejně většina jen přešlapuje na místě a je jim tak dobře. dokud se něco neposere, pak hledají spásu ve vyšších záležitostech, třeba v náboženství, nebo ve vědě, nebo v aroganci, v citové uzavřenosti, a odcházejí smutní, i když to nedávají moc znát. nikdo to nechce dát znát, si myslím. je spíš na druhých, aby to odhalili, poznali. pak se ukáže. já mám strašnou moc žvanit a kecat a mluvit. jsem mluvící mašina. sem unavený. zklamaný, rozkolísaný. připadá mi, že vidím prázdno, do kterého zase padám. že už je hmatatelné.
A TAK MI JE!
žádný podělaný hapyz nemůže vstihnout ani milionem slovních tvarů to, co chce. on nechce. nechce nic vyjádřit, baví ho ty věci dělat, pro efekt. a já hov no. já píšu jen proto že musím, že to v sobě mám a nikdy mě to asi nepřejde. chtěl bych tady veřejně říct jisté bylinné směsi, že jsem měl tátu, co zemřel na cirhózu plic. cneska je mi fakt blbě.
na prahu nového tisíciletí oni zkoušeli jak moc vydržím
tak se seberte a běžte si to zkoušet jinam, at si to ti proroci lepšíéch časů taky někdy zkusí, jen tak žít ze dne na den a nemít z čeho. at si to zkusí. myslím si, že nikoho nezajímá, že bude líp, každý by spíš chtěl vědět, že velký černý pes přemůže zeleného draka a přijme jeh způsoby.
už ted někdy sem tam zatáčíme doleva namísto doprava a ještě nám k tomu tleskají.
chci spát ale spát nemůžu. tak je to pravda. oči jsou zrcadlem duše.