4/10

rozhodl jsem se dělat důležitá rozhodnutí vždycky až když už jich není třeba. šetří to nervy a vlastně i čas, protože se tím nemusím zabývat, a když se tím zabývat můžu, tak už v podstatě nemusím. dnes jsem zabil draka. v sobě ho nosím pár let a vím, že bez něj nebudu jako dřív. pokaždé, když z něj něco odpadlo, řídil jsem svůj život víc já než on, a to je vlastně veškeré to peklo. jsem kacíř?

další zimu už nedám. je mnohem víc stínu než loni. jsou delší. a mraky temnější. po západu slunce je tma déle než před lety. ty mraky mají oči a dívají se. pátrají po náznacích strachu. ale když jsem doma, tak mě nevidí, protože okna mám polepená lepenkou. nedalo to moc práce. vím, že je bezpečné být venku ale jakmile zavane chladnější vzduch a paprsky jsou kolmější, je třeba jít domů a ukrýt se tam. být v bezpečí. doma mi nic nehrozí. přesto se bojím. přepadají mě stavy uzkosti, ale taky se umím radovat, hlavně přes den. den je super, noc je hnusná. stromům a větvím narůstají po setmění chapadla, mávají mi před očima. asi na rozloučenou. věděl jsem, že stromy mě nikdy nemůžou chytit, věděl jsem, že stíny nejsou živé a že draci neexistují. věděl jsem, že mozek je jen hmota který pracuje. která si uvědomuje. která si vytváří. všechno je kolem moc blízko a těsné a běsnící krvinky možná budou chtít žrát mé tělo. kdo to ví? tady už nepomůže nic, tady už pomůže jen skočit do propasti mezi nohama. všechno je jedna velká tuhá hmota, která se chce infiltrovat do těla, nahradit krev a řídit můj život. jsem baterka, monočlánek v životě druhých. dívám se škvírou v kartonu oknem na poslední zbytky slunce a každý večer si připadám jako hrdinové filmu černočerná tma. slipperman už neutočí. možná se tmy bojí taky, možná chodí jen s nočním světlem. každý můj stín jeden po druhém umírá v náručí žen. já už nejsem já. já jsem jenom písmena, slova, ale nejsem činy, skutky. žiju mnoho let a je to jako bych žil jenom jeden jediný den.