genius volume power

slyším je. ale nehladí mě, jen přikazují. pořád mluví a když jsou někdy zticha, tak vím, že jen šeptají tak, abych je neslyšel. znají ten stav, kdy se nebojím, ale vím, že se za chvíli začnu bát. opravdu bát. byl jste někdy v mléčném baru? víte, že šílenství skončila a zůstane vám už jen strach? víte, že jsou všude kolem? objeví mi v lebce nový vesmír? rozpíná se, nerozpíná se? proč nevolají o pomoc? bojím se, že když se budu ptát, tak mě udeří. když ukážu strach, tak budou zase mluvit, budou mít otázky, ptát se mě. mluvit se mnou a já jim nebudu rozumět. slova ovládla hlas. možná jsou to jen zvuky zvenčí. chtějí mě mít rádi. listí na stromech ještě neopadá. vím, že někdo zaklepal na dveře, ale když jsem otevřel, nestál tam nikdo. všude bylo jen prázdno, ticho a vítr šuměl mezi domy. je to jako když jsem posledním člověkem na mrtvé zemi, když v tom někdo zaklepe. na dveře. jako být posledním člověkem na zemi a najít při procházce kouřící nedopalek. jako být poslední člověk na zemi a vidět v dálce, jak se kouří z komína opuštěného domu. tady někde se už dá objevit původ všeho na zemi. jsem blízko, vždycky jsem blízko, když odcházím. ti zase budou mluvit a přikazovat. dívají se na mrtvolu psa. proč používají cizí oči? proč používají cizí tělo. je možné, abych udělal krok kupředu a stal se neviditelným? ne, nikdo mi neřekl, že les je hluboký a temný. neschovávám se v něm jenom já. i velcí černí pavouci bez stínu a zvuky bez ozvěny. a když prší, les předstírá, že svítí slunce. i slunce můžete mít rádi. nesmím se dívat do zrcadla, nechci se dívat do zrcadel. mám moc nedívat se na sebe do zrcadla. jsem cizí. když používají moje oči, nejsem to já. proč lidé v mém vesmíru nevolají o pomoc, proč nechtějí být vysvobození. proč se mi pletou písmena? a významy slov. unavuje mě opravovat po sobě. tak jste už někdy rozsypali sůl? věříte, že když zavřete oči a přestanete se vnímat, že objevíte podstatu všeho? herkules, univerzální lepidlo pro domácnost a dílnu. okna jsem zatarasil novinama, ale muselo jich být několik vrstev. ve sklepě je tma, žijou tam s námi. ale je to dole. je mi líp nahoře ale dole je to bezpečnější. já tomu nevěřím. mouchy, to jsou mí spojenci. teď škrtnu sirkou, abych dokázal, že se umím ovládat. nejde to. asi chyba. nemůžu najít další balíček. sirek. už vím, kde je. nechám toho. za okny je živo. po skle lezou mravenci, slyším, jak jejich kroky jakoby šustí o sklo. a taky se blíží něco, co podle zvuků nepoznám. teď to zní jako pantofle. kročeje. zase ti mravenci. nebo to už jsou pavouci? je to možné, ale okna jsou zatemněná a sem se nic nedostane. ale ty kroky se blíží a já pořád nevím, co to je. že by je zahnal oheň? to těžko, třeba o mně ani neví. prostě jen jdou kolem. přesně tak. už jsou pryč a vůbec nic se nestalo. slyším už jen hodiny. tikají a vrčí. slova ovládl hlas. za pět minut dvanáct. když jdu otevřít okno, abych se škvírou podíval, co se děje venku, vnímám ten tikot hodin. otevírám okno a venku je jen to, co tam bývá i jindy. všechno odešlo a nechalo to po sobě stopy, které nejsou vidět.
možná že v těch kmenech stromů jsou schovaní další. vypínám okna a jdu si lehnout do postele. za mnou už jsou určitě všichni a čekají, až se otočím. schovám se pod deku a celou dobu neotevřu oči. pak to zkusím. nejsou tam. ale jsou za okny. škrábou a já je slyším. kape z nich voda a na podlaze dělá takové to kap kap kap. kéž by přilétli a vysvětlili ale nepřiletí.
spolykal jsem všechny dostupné prášky, které jsem měl po ruce a zapil je tou studenou dva dny starou kávou. a pak jsem zavřel oči a už se o nic nestaral. jen jsem se bál. že mě najdou a poškrábou dřív, než usnu. ještě stahuju zvuk. naposledy se zhluboka nadechnu, než zavřu vnitřní oči.
o nic nešlo.

genius volume power. 
 
genius volume power
 
genius volume power
 
genius volume power
 
genius volume power
 
genius volume power


GENIUS  VOLUME  POWER !