18.1.

Cejtim, jak se uvnitř hrozně moc měnim...

Ve svý podstatě sem furt stejná, sem furt stejně křehká a hodně citlivá, ale jako bych si toho začala umět vážit... Dneska sem jela trolejbusem a celou cestu na mě mrkalo malý miminko, nádherná holčička. Tak sme se na sebe tak smály a mávaly si a mně bylo tak dobře. Ta chvíle mě hrozně dojala, takže sem měla úplně mokrý oči. Dřív bych se za sebe styděla, ale teď sem si tu chvíli užívala, a když sem vystupovala, řekla sem mamince, že má nádhernou holčičku:)

Celkově koukám na svět úplně jinak. Když přijde deprese/úzkost/panika, tak si prostě vezmu prášek a ten den/ dny přetrpim. Ale to se děje jednou do měsíce, to se dá s přehledem zvládnout.

Konečně zase vidim, jak dokáže bejt život nádhernej a strašně si cenim toho, že mám možnost to opět vnímat.

Přeju Vám krásnej zbytek dne:)