30.1.

víte, co je zajímavý? Že mám potřebu Vám vždycky napsat, když mi je pár dnů fakt blbě a potřebuju se nějak znova ujistit, že je to v pořádku... Teď bylo dva týdny vše úplně super. Byla sem na praxi, která byla naprosto úžasná, děti mě měly rády. Neměla sem žádný problém, bylo mi dobře a mám dokonce pocit, že daleko víc vnímám krásný věci a dokážu si je užít, což je perfektní. Pak ale přijde den jako včera, kdy prostě od rána cítím, že nejsem ve svý kůži. Mezi lidmi se cítím, že na mě každý kouká, sleduje mě. Já se z toho snažím prospat, cítím se lépe, ale večer při představení v divadle to příde znovu. Začínám se potit, protože na mě přece každej kouká, i když vim, že jim sem úplně fuk :D večer sem si vzala prášek a vyspala se z toho. Ale dneska pořád žádná sláva. Do toho mám eště nějaké zdravotní problémy- boláky na nohou, nějaké gynekologické potíže a velkou nateklou uzlinu za uchem :D 

Jinak je zvláštní, že jsem opravdu celou dobu v pohodě, veselá, optimistická a pak se to jeden den úplně zhroutí. Vrátěj se ty odporný stavy a mně nezbývá nic jiného, než čekat, až odejdou.

Už jsem si ozkoušela, že na sebe nesmim dávat tolik úkolů, že mě to stresuje, nemůžu si toho dovolit dělat tolik najednou (diplomku odložim o půl roku, protože teď bych to nedala a j to nejrozumnější).

Zkrátka většinu času mi je krásně, svítí sluníčko, ale pak příde hnusnej, ošklivej mrak, bouřka a slejvák, kterej mi připomene, že furt nejsem ok :))))