2.2.

Asi největší strašák, se kterym se setkávám celej život, je neustálej pocit, že se na mě bude někdo zlobit nebo že se mnou nebude souhlasit. 

Momentálně je horkym tématem moje diplomka... Měla bych odevzdat v polovině března, ale nestíhám psát. Takže sem se dohodla s vedoucím, že než aby byla ráce odfláklá a hala bala napsaná, radši jí obhájim v listopadu/prosinci (tzn. prodloužení o tři měsíce- v září mám poslední státnici). Rodiče s tím nemaj problém, partner taky ne. Jen já mám furt pocit, že se musims rovnávat s ostatníma, že bych to přece měla dát...

Je to bludnej kruh, protože člověk se cejtí pár tejdnů naprosto "zdravej" a pak mě vykolejí pro "normálního" člověka malichernost a já sem nepoužitelná. Učim se sama se sebou žít. Učim se poznávat, co si k sobě můžu a nemůžu dovolit. Je to fakt sakra těžký, ale věřim, že se to bude furt zlepšovat.

Mym cílem je, abych hodnotila sebe jen podle sebe a ne podle cizích. Nechci si pořád věci vyčítat a chci si fat už napno užívvat radostí. De to, ale fakt po maličkejch krůčkách. Je to běh na dlouhou trať.

Krásnou dobrou noc, Evča.