Anotace: ...
Můj děda byl legionář, ale umřel dřív, než jsem dozrál k tomu, abych se ho přeptal, jaké to bylo. Vím jenom jedno - že za celou válku a anabázi až do Vladivostoku nevystřelil nikdy na člověka, jak se mu příčilo zabíjení nevinných lidí. Až teď jsem si pořídil nějaké knihy od přímých účastníků, abych se aspoň oklikou dozvěděl, co asi tak musel tenkrát prožívat. A viděno očima těch, kdo si všemi těmi zmatky a hrůzami prošli, zůstává v člověku zřetelný pocit - že z vůle prostých lidí se žádné války nikdy nevedou...
Je fajn, Petře, že ses tu zase jednou objevil ;-)
22.07.2016 13:53:34 | Amonasr
Legionáři byli vlastně celá regulérní armáda. Nemusel být hned v první linii. Ten z těch o kterých píšu. Mám taky v rodiné historii takové předky ( dokonce CaK důstojníka ). Bohužel taky jsem o několik desetiletí nestih vyslechnout. :)
Tuhle báseň jsem napsal ovlivněn Remarquem a Hasselem.
25.07.2016 21:48:04 | Kubský P.
Díky za přiblížení, Petře :-) Třeba se můj děda někde i s někým z těch Tvých předků na té anabázi potkal - určitě to ale dál než na vojína při své mírumilovné povaze nedotáhl ;-) Nicméně když dal po válce oficírovi v Olomouci místo požadovaného úplatku facku a projevil tak svou odvahu i rozhodnost, žádnou trafiku nedostal a zůstal celý život sám sebou. Dožil se docela vysokého věku a pro jeho lidskost, zdravý selský rozum a smysl pro čest byl mezi lidmi vážený a i já na něj vzpomínám s láskou i úctou :-) Kolikrát si říkám, jaké máme ohromné štěstí, že jsme si podobnými životními útrapami nemuseli projít, a hluboce smekám před všemi, kteří takové štěstí kdysi neměli...
26.07.2016 17:47:36 | Amonasr