Jak dál?

Čekám na signál,
GPS nenašla mou polohu,
ztracen jsem v samotě večerů,
neslyším tvůj hlas
a tvé světlo zhasíná.

Je tma.

Tlukot srdce,
sípavý dech,
horečka smyslů -
zmítám se v pochybách,
bloudím a ztrácím sílu.

Tíha života.

Kdybys věděla,
kým pro mne jsi,
smála by ses navzdory
povinnostem a starostem dnů
i hořkým smutkům večerů a nocí.

Nevíš,

že čekám na tvé slovo,
až zavoláš a já řeknu tiše:
Miluji tě a toužím s tebou být,
jsi má naděje a láska, smysl bytí,
odloučení od tebe mne zabije.

Odpusť.

Odpusť mi, prosím,
není to tvá vina, nýbrž má
a já musím nést její následky.
Tak to je spravedlivé.
Tak musí být.

Umírám.