Plamen mi zhasl

Když kámen rozbije
hlavu mou v turnaji,
doktoři řeknou mi,
že čas je jít spát.
Plamen mi zhasl
a slzy jí kapají.
Komu?
No přece té,
co měl jsem rád.

Plamen mi zhasl
a slzy jí kapají
přímo nad oltářem,
svíčka má stát.
Ačkoliv sny se mi
v posteli nezdají,
věřím,
že v rakvi už
budou se zdát.

O život připravil
mě výběrčí daní,
stojí na zápraží,
noha mě zebe.
Za hlasu,
jehož jsem poslouchal v ústraní,
teď už nic neslyším, tak si to přeber.

Na bílém polštáři
do rakve srovnaný
zbude tu po mě jen
ozvěna hlasu.
Já nebudu vstávat,
dál chci ležet zesnulý,
jsem totiž umrlec
a mám dost času,
jsem totiž umrlec
a mám dost času.