Obilí

 
 
 
po tmě sklízím obilí 
pro tebe
jen trochu
a krátce
nemá se to přehánět
jsem k.o. ale ještě to vydržím
ještě to snesu
měsíc už klepe na dveře váza čeká siločáry země započaly
svou nekonečnou pouť řeči se vedou
všichni se mají
křičí a zpívají líbají se na sebe se dívají
a usmívají se
protože můžou
ještě se to všechno smí
 
 
 
nevím jak to začalo ale vím že to brzy skončí
není to čerstvé je to chladné a dávno mrtvé
neumím mluvit nevím jak čekat tak křičím potichu
a schovávám si vše do kapes pro lepší příležitost
pro to lepší ve všech samotných
pořád toho musím svět dost naučit
vše co jsem ti měl dát zůstalo na stole
vezmi si klíče od auta
pokud víš kde jsem ho pro tebe zanechal
 
a dopis na rozloučenou může být písmem pro radost
radost a štěstí z cizího neštěstí
ty pocity jsou falešné
jsou sbírkou shnilých jablek
mrtvou krví a nekonečným smutkem nahé kólie
 
po tmě sklízím mrtvé obilí a
nic z něj nikdy nebude
vše co teď dělá radost
postupně odkapává do koryta vyschlé řeky
a jako ta řeka kdysi
bude mizet
a nezmizí
doku docela ve všem neodteče
 
 
 
je to ještě skutečné nebo to je sen anebo to bylo zdání po celou dobu
a pokud ano
co je za tím co má být to skutečné
to reálné na čem můžu stavět
jak to mám zjistit
jak si mám být jistý
pokud já jsem nebyl nikdy já
tak kdo jsi ty?