Nahlas

 
křižovatka
a uprostřed křižovatky nepojízdné auto
je léto
slunce se neschová
jdu tam pěšky
všichni se koukají a bůh ví co si o tom myslí
přijdu k autu vytáhnu zbraň
odjistím a zastřelím řidiče, spolujezdkyni
i obě děti
pak prostřelím všem okolo pneumatiky
měl jsem si vzít samopal
 
ne tahle práce mě už nebaví
když se každý dívá a jako pod drobnohledem hledám mouchy v systému
ty malé svině chodí spát moc brzy
a já nemůžu čekat až do rána
 
a rozbiju si hubu o chodník když se mnou praští o zem tlupa ohromně tlustých
žlutých negrů
má zbraň při nárazu o zem vystřelí a zasáhne to velké auto za mnou
 
jsem už komplet vyřízený
hotový
když mi míří na hlavu tou svou lego pistolkou
rozmáchnu se a udeřím pěstí do ruky negra
který na mě míří
než stačí stisknout spoušť
zbraň letí vzduchem a dopadá na chodník
lego se rozprskne na všechny strany a chvíli je klid
 
všichni se dívají a pár lidí sebere odvahu
a začne z lega sestavovat znovu zbraň
negři to už pochopili ale ještě dřív jsem to pochopil já
vstal jsem sice těžce
ale už běžím křižovatkou pryč
dva žluťásci za mnou
 
brzy mě dohánějí a strhávají mě k zemi
- nikdy jsem nebyl dobrý běžec
jsem odřený, rozkopaný a krvavý a oni se po mně válí a nadávají mi do bílého sajrajtu
který půjde hezky rychle pod zem
 
no fajn
vždycky jsem si říkal
jaké to bude
až mě jednou dostanou
 
nacpou mě do drtičky?
pořídí mi betonové boty?
střelí mě do hlavy a ponoří mě do sudu s kyselinou?
 
když jsou v nejlepším
přichází dejv a dá všem po hubě
žlutí negři jsou na sračky
dejv je největší silák široko daleko
kurva s ním si podat jen ruku je pěkně o hubu
natož si s ním plácnout
ahoj dejve ty vole
já vím že věčně nemáš čas
ale kde jsi proboha byl
ty žluté opice mě málem dostaly
a tak jsme si povídali
a vůbec deus ex machina vládne železnou palicí
a ta dále
že jo
 

nesnáším pondělky
stejně jako mi lezou krkem úterky a středy
ve čtvrtek si do kolena šroubuju další a další vruty
bolí to
ale
bolest je součástí života
- tak se to říká
někdo tomu věří
někdo tím žije
 
 
 
já a moje pověst jdeme ruku v ruce do bažin hnusného oslizlého města
a práší se za kočárem nebo jak se to dneska vůbec říká
jsme chlapi a držíme spolu ale když se něco posere
každý sám za sebe
nemusíš pořád hledat cestu ven bude stačit když
naštípeš dříví a spravíš střechu ty dobytku filozofickej
 
někdy si přeješ abych byl mrtvý
někdy se stavíš za mně
a škrtáš sirkama blízko mého petrolejového saka
 
nemusíš se zdržet stačí když postojíš
vezmi si co potřebuješ a dej mi pokoj
 
a dej mi znamení
 
 
vytvořili jsme něco nesmírného
něco opravdu krásného
na to se bude ještě vzpomínat
je vedro k zalknutí
kdo nemá bazén
je mimo mísu
nenávist je dobrá
posunuje vpřed a dovoluje vidět věci takové

jaké fakt jsou
 
ale opravdu
s láskou
nikdy nikam
nedojdeš
láska je klam
imbecilita
past
pomsta přírody
 
a tak všemožně různě však to víš
když to čteš
a myslíš si
že jsem už opravdu mimo
nudný
nebo nesprávný
a já to řeším
protože mě to bere
 
dvacet čtyři let a kolik toho má za sebou
 
křičet z křesla že život je na hovno
je snadné
odsuzovat všechny kteří se nás nedotknou
je snadné
někdy
si říkám
že bych už měl držet hubu
 
 

a teď jsem sám v prázdné místnosti
jaké je to klišé
sedím uprostřed pokoje na rozvrzané židli
to je fakt ohromné klišé
a čtu si staré velmi staré noviny
prázdné články všechno už proběhlo
všechno bylo nakonec jinak
můj život je klišé
všechno co dělám je klišé
i na hajzlu je všechno klišé
umřu a bude to klišé
 
ráno
prázdné
v pokoji stíny větví stromů
obrovský stín mříží tvoří mozaiku
šachovnici
praskliny na zdi jsou tepny tohoto pokoje
musím je odříznout
od srdce domu
od srdce ústavu
v mém chřtánu bydlí spousta podobných exemplářů
jednoho dne mě jeden z nich odřízne
budu free
budu cool
budu dnešní
ještě někdy?
už nikdy
už to neplatí
 
 
vezou mě autem
do ústavu konečného řešení a finální pohody duše
vezou mě jako by se nechumelilo
jako by se nespěchalo
a ono se nespěchá
stojíme na křižovatce
okýnkem v zadních dveřích auta vidím idiota se zbraní v ruce
jak čelí bandě žlutavejch negrů s pistolemi z lega
vezou mě do místa plného bezpečí
ale teď stojíme na křižovatce a možná čelíme smrti
v tom idiot upadne a jeho zbraň při nárazu o zem vystřelí směrem k našemu autu
řidič je na místě mrtev
poplach
všechno špatně
nevím jestli si to pamatuju správně
nevím ani jak jsem se dostal z auta ven
a utekl těm hnusným negrům
se žlutejma držkama
pane profesore
kamaráde
kde je Vít Slíva?
Proč tady není se mnou
 

pochybil jsem
byl jsem to zase jenom já
a já se za to všechno omlouvám
už nemám víc co říct
můžete to spustit
 
ahoj
a čau