Pro klauna

Milý Klaune!
Zdravím tě z planety Cirk. Dopsala jsem ztěží dopis Kujónovi, poněvadž nesnáším, když mi někdo načuhuje přes rameno. A Ivankaivan načuhoval pořád. Kromě toho mě lehtal pírkama na krku, takže se tam pořád škrábu. Pověsila jsem mu dopis na krk a on na to - tak Anděli, letím. Není to daleko ale hodně vysoko. Až se vrátím tak tady budu. A fičel. Myslela jsem si - to je snad jasný, že až tady bude, tak tady bude. Kdyby tu nebyl, tak tady nebude. A trochu se mi zamotala hlava. Přemýšlela jsem co dál, když vtom někdo zaklepal, dveře se otevřely a tam stála Fraparatka s Debrolínem na rameni. Představ si Klaune - ona se usmívala! Povídám - ty se usmíváš? včera brečíš a dnes se směješ? Fraparatka šáhla do kapsy a vytáhla klíč od Bejvoníkovy truhly. A povídá - víš, co je strategie? Já mu ten klíč šlohla. Takže musí přijít, pokud se chce dostat k tomu, co je v truhle. Zůstala jsem s pusou dokořán. Říkám ohromeně - tak já tady píšu dopis Kujónovi, přemýšlím jak to zaonačit, a ty jsi v klidu. Fraparatka zrudla a sklopila oči. Promiň, řekla. Měla jsem přijít dřív. Usmála jsem se - víš co? Uděláme si čafe. (čafe je z plodů podzemního čafovníku,je moc vzácný. Roste jen pod mravenišťaty...mravenišťatama...mraveniš...no prostě tam). Tak sedíme, popíjíme a najednou venku slyším větrnýho Ramona. Vyjdeme ven a tam letí Ivankaivan nad hlavou chlapovi co vypadá jako zastrčenej šuplík. Ivankaivan povídá - Anděli, vedu Kujóna a jsem celej rozpaprčenej! No to budeš koukat! A ty Fraparatko teprve! A omdlel... tedy jsem si myslela že omdlel. Jenom klesl na zem vysílením. Tak. Kdovíco to bude, myslím si s obavami. O tom příště. Napíšu. Zase.
Anděl