Pro klauna

Anotace: Dopis č. 22

Milý Klaune!
Píšu Ti z planety Cirk. Tak jsme se s Fulimínou trochu dohadovaly a já povídám - nechceš se mnou zajít za Džohanou? Je sama, alespoň se seznámíte. Fulimína se zaradovala a že tedy jo. Vzaly jsme Ramona, Totemník byl uhoněný z toho svého ocasu, zůstal doma a šly jsme. Cestou jsem posbíraly popadané hvězdy, jsou moc dobré, chutnají jako polárkový dort, natrhaly jsme pár hojahod, jsou modré a moc sladké, no trvalo nám dost dlouho, než jsme tam došly. Jak nás vidělo klepadlo, stáhlo ústa do kroužku a hvízdlo. Nic. Za dlouhou chvíli se otevřely dveře a tam stál rozcuchanej Varhuník! Zůstala jsem koukat - co tu děláš? Vlastně co se divím. Varhuník na to - no, probíráme s Džohanou svatbu, nějak se to vymklo z ruky. Za ním vykoukla Džohana, pírka přeházená jako ze ždímačky, zrudla jsem já i Fulimína, poněvadž jsem si domyslely, že asi byla muchlovačka. Džohana nás pozvala dál. Měla to uvnitř kremrole moc hezké. U stropu jí fofrovaly Fofrndy místo větráku, na okně seděla veverka v bubnu, kterým když točila, tak hrál starý gramofon u zdi. Ona Džohana poslouchala výhradně Chopina. Děs. Tedy ne Chopin, ale veverka byla neustále unavená, takže to byl spíše Chop a zadlouho potom in. Nedalo se to poslouchat. Džohana donesla poháry, naplnily jsme je popadanýma hvězdama a rozdrtily hojahody, to byla dobrůtka! A Džohana povídá - poslyš Anděli, lámeme si s Varhuníkem hlavy, jak to zaonačit, aby na ty tři svatby přišel Klaun. Bez něj to nebude vono. Jo - vzdychla jsem si - kdyby bylo po mém, pozvu všechny lidičky, co nás čtou.Ale jak to zaonačit - nevím. Fulimína se zasmála - od čeho jsem čarodějnice? Nechte to na mně! Něco vymyslím. Dojalo mne to. Mlčky jsem jí pod stolem stiskla ruku. A zároveň si říkám - ach, erotomanka! Co ta asi vymyslí.
O tom příště.
Anděl