ONIčEMSVěT

ONIčEMSVěT
















už sis mě tu nechal
ještě jsem nebyl tak mrtvý abych se na sebe mohl dívat zevnitř
když
je to neúnosné
jsem do tebe solidní
zavřený do tvých dveří jsem to ticho které přichází
po bouři to zase rozjedem
nebude domov
nebude to lepší
protože to ta budoucnost


prší a na zem se snáší nostalgie
je venku ale je i uvnitř
jsou z nás stroje bojující o přežití
svět se smrsknul na izolaci před životem
někde za zdmi je pořád nebe
a někde za tím nebem jsou další zdi
















proč zrovna teď?




to já jsem ten který jede na něčem co už dávno nejezdí





ale proč?


brzy se stanu brzdou i svému okolí






proč?


už neotevřu hlavu a nenasypu do ní vědomosti světa






nevezmu si nic co mi nepatří
























tak nějak to doklepu do konce




















ale ten je ještě


























































strašně































































































































































daleko































































D













































A














































L















































E














































K















































O


































































nebo ne?


a ta tráva je v nás

tam někde to už musí být
nebo ne?

díváme se na nebe a vidíme to co zítra už nepoznáme


nebo ne?







poznáváme to co zítra nebude nic znamenat
dneska to nestačí zítra to bude z nouze ctnost








anebo snad?..........












ne?



















































nechal jsi mě uvnitř svého světa
po zbytech všech mých dnů
už nikdy se mě nedotýkej tou studenou rukou
nedělej mi svět barevnější než má být
a nechoď v mých stopách

prosím tě staň se zase minulostí a
odnes co tady už nepatří


já už dál nemůžu
už to prostě nezvládnu































nevidím žádný bod v budoucnu
kam bych mohl schovat své dnešní strachy
a vzít si
dýchající svět z vlastních rukou








jsem musel
























za zdmi je nebe a za ním zeď a za tou zdí
zas další nebe a další zdi
ten kdo dosud žil už není
kdo dosud nespal
právě spí


































































































ještě ne











































































ještě není konec








































































ještě to bude pokračovat


























































































ještě...



























































jednou









































































snad































jenže


























































konec































































nikdy





































































































































N E S K O N Č Í











































































!