Nuclear - Alarm - Siren

není úniku z tohohle dokonalého světa
když to proti čemu bojuješ z tebe nakonec udělá svou ikonu
není to takové
jaké to mohlo být ale přesto
je to takové
jaké to být má




dávám sám sobě pocit že už to bude lepší a zůstávám polomrtvý
uvězněný v síti kde má být každý šťastný a spokojený
ale ne tolik aby ho přestalo bavit honit se za větším štěstím
a za uspokojením které
bude vždy po ruce
když zaplatíš
když pro to něco uděláš

jako otrok vlastních leč uměle vytvořených potřeb neumím si to už jinak představit
můžu řídit lokomotivu závodit se speciály nascar na oválu v Homesteadu podívat se na měsíc
do vesmíru
na dno oceánů
můžu být pornohvězda
hvězda
hlavní hrdina velkolepé online akce
když na to mám
když do toho všechno dám





všichni tušíme něco víc
za kulisami moderního světa
není co vysvětlovat stále hledám a stále věřím a něco mezi tím i dělám
ale není to doopravdy je to jen jako
celý čas kdy se věnuju hledání pojebaných cest unikám tomu důležitému
nevím co to je ale cítím to
a nevím jestli to všechno kolem sebe spíš nevytvářím než zakouším
jestli nezaměňuju příčinu za následek
tady si ale zase můžu dělat co chci
relativně
svobodně
růst anebo v růst věřit
je léto
je zima
je to jedno
a už nesundávám oči z očí není proč chodit do zahrady
užívám si to co je a to co mám je to pro co já jsem a proč všechno kolem mě existuje
vlastně se nemám špatně
ale prostě to pořád není ono
víme to všichni
jenom role
která už se mnou bude asi napořád
když se postavíš systému systém z tebe udělá svou součást
nabalí tě na sebe a vstřebá tvé myšlenky
to za co bojuješ
se stane tím
kvůli čemu jsi bojoval
ale možná je jen blbá doba
dny se sčítají a nic se neopakuje
šedivý stereotyp světa ve kterém zítra znamená rok napřed
a včera bylo dnes
přitom je všechno stejné
pevně dané
a jde to pořád z místa a do místa b
a zase zpátky
a nemá to jak přestat
a my to živíme
my to necháváme růst
a já
jsem už unavený
a nechci být ten uprostřed
netušil jsem že to můžu dotáhnout tak daleko a přitom vůbec nikde nebýt


každý kdo se chce ztratit touží být nalezen
každý kdo si myslí že stoupá jen čeká na svůj sestup
člověk je dnes součást lidstva za sklem
kde se ztrácí lidství
černé dny a černí ptáci






ŽIJU PROTO ABYCH ŽIL
NEBO ŽIJU PROTO ABYCH PŘEŽIL

abych přežil svůj život nebo proto
abych žil svůj život


někde tam






jako otrok vlastních uměle vytvořených potřeb neumím si to už jinak představit
můžu řídit lokomotivu závodit se speciály nascar na oválu v Homesteadu podívat se na měsíc
do vesmíru


a víš co
já vlastně nezávodím
já prostě čekám až dokončím jejich závod jako první
neřídím lokomotivu
jenom se vezu a dávám pozor abych nevykolejil
nechci se podívat na měsíc
já už tam v podstatě jsem
ve vesmíru


celé se to odehrává jenom v moji hlavě
když se na to podívám z jiného úhlu
celý svět ten skutečný svět
je taky jenom v moji hlavě
dotýkám se zdí svého bytu ale ten pocit
je jenom v mé hlavě
dotýkám se tvého těla a to tělo
je v mé hlavě
všechno co jsem prožil je jenom v mé hlavě

























ležíš mi u nohou a tváříš se jako pes jenomže jsi jenom přání
opravdu se mi chce vstát a zamávat ti na rozloučenou
vlak už ale zase ujel
letadla odletěla a autobusy tady nejezdí



proč bych se měl řídit tím co uznávají ti které neuznávám
proč se mám svazovat a nechávat to být


proč mi stojíš za zády pokaždé když tě nepotřebuju
a proč toho tolik sníš
když existuješ
jenom v mé
umírající
hlavě

























nevšímej si mě to nejsem já jenom mé druhé já které
je někdy to první a sem tam
to úplně nejvíc poslední
co na světě ještě mám





ven už se nedívám
není úniku
proč se snažit když vím
že to k ničemu nebude
víš
tohle je poslední vzkaz


PRO TEBE

nechal jsem totiž tehdy sám sebe umřít
protože



protože







protože