S.V.Ě.T 13

 

 

 

 

inspirace životem

1-6

Úkryt v obličejí
Vrah č. 1340032
Ty
Slídil
V13 - země nikoho
Krutost nade vše

 

 

 

 

1. Úkryt v obličejí

píšu o věcech u kterých jsem vždycky věděl že o nich psát nebudu
stejně jako dělám věci o kterých jsem věděl že je nikdy dělat nebudu
utíkám abych zjistil že jsem nikam neutekl

čas běží
na co pořád všichni čekají

 

 

 

 

2.Vrah č. 1340032

ani když si ostříháš vlasy a namaluješ se
nezískáš zpět pocity z dob kdy ses takhle nosila

hele získali DNA toho člověka který zabil tamty lidi
zabijeme ho jako oni zabijou nás až se to tady všechno zase změní

ruku na srdce kdo dneska ještě používá vlastní rozum
říká se dvakrát do stejné řeky nevstoupíš
a že květinou ani ženu neuhodíš

ale já na to moc nejsem

 

 

 

 

3. Ty

TY!
se hrabeš ve svých ranách až ti hnisají
roztahuješ si svou nemocnou předkožku
nevím proč se ptám ale dostávám odpovědi
nerozumíš mým principům ale věříš že
jsi přesvědčený o tom
že tady jsi

ano byl jsem uvnitř a viděl věci o kterých jsi nechtěl slyšet
viděl jsem tvůj hnis úplně všude
kapal mi do tváře
stékal po těle
rozbil jsi mě
a teď jsi pryč
a já vím že pro všechny je to napořád

 

 

 

 

4. Slídil

miluji smrt sdílím s ní tělo
je pryč buď se mnou taky pryč
zemři stačí jen chtít
nabádám tě k činu vem si ho
vem si ho a uteč za mnou na druhý břeh

 

 

 

 

5. V13 - země nikoho

už i ostatním došel vzduch a tak s dalšími frakcemi bojují o poslední zbytky zásob
já nebojuji
sedím na střeše nejvyššího paneláku a pozoruju je
jak si navzájem podřezávají hrdla a jak
pomalu ztrácejí poslední zbytky lidství
jistě
mohl jsem bojovat taky
prodloužit si život o pár hodin
možná dnů
ale proč a k čemu?
konec klepe na dveře a nikdo se mu nevyhne
opravdu nikdo

kontrolka nízké hladiny kyslíku na mé pravé ruce se právě rozblikala

 

 

 

 

6. Krutost nade vše

dívám se jak muži v lékařských pláštích
chirurgicky odstaňují odumřelou paži
kterou postihla sepse
necítím znechucení ani bolest nad ztrátou
nemám ani hlad toužím jen po jediném
být co nejdál
být na pláži
s koktejlem v ruce
s mouchami v očích
a mít tebe poblíž
však víš
dobře mě znáš

dívám se jak muži ve stejnokrojích poutají paže k polstrované desce
mohl to být stůl
mohla to být židle
dívám se jak do žíly zapichují jehlu
a jak čtou
ty krávoviny z bible
dívám se jak věřící člověk posílá na smrt vraha
prožívám už po několikáté ten samý pocit
euforie ze sexuálního uvolnění
když se blíží chlad smrti
ale jsem šťastný
když vím že je to tentokrát naposled
co si to užiju

křičím ale nemá mě kdo slyšet

dívám se dovnitř těla a vidím všechno
co mě činí nesmrtelným
držím se ale stejně si nemůžu pomoct
pozvracím nitro zbytky nechutného oběda
a pak ležím odtržený od tohoto světa
dívám se jak ležím spokojeně na zemi
a nechybí mi nic než kousek zimy
uprostřed horkého léta