černý čaj to je maličkost

pořád se mi to nezdá i když si přeju aby to byl jenom sen
co jsem se naučil
už vůbec nepotřebuju
čelím novým věcem a chci někomu věřit
a chci v něco věřit to přece taky
a chci žít
to nejvíc ze všeho
ale

okolo mě to umírá
západy slunce jsou častější a víc bolí
každý den je kratší a noc se zdá být nekonečnější
alespoň že paměť už není co bývala a tak ztrácím to
kvůli čemu bych teď trpěl
když já ale chci žít zase zpátky v době kdy jsem byl šťastný

neuvědomoval jsem si nic
proto to bylo takové



můj stůl zůstal někde daleko za mnou
i skříně odnesl čas
mám nové stoly a nové skříně ale nemám z nich ten stejný pocit
otáčím listy kalendáře jeden po druhém a děsí mě jak často to teď dělám
jsou to jen čísla chtělo by se říct


věk je jenom číslo jsi tak mladý na kolik se cítíš
říkají



ale někde hluboko uvnitř sebe snad každý musí vědět

že jsou to jen kecy

tohle říkají lidi kterým je zrovna fajn
a nic jim nechybí
pro tu chvíli jsou šťastní
ale když zapadne i to jejich slunce

upínají se k ránu a nechtějí vědět že to bude to jejich poslední


dívám se na sebe a slyším jak sám sebe prosím
prosím přestaň otáčet tím kalendářem










všechno co za to stálo je za mnou
cítím se jako bych byl uprostřed

daleko od začátku a daleko do konce

je mi úzko protože konec číhá za každým rohem
nebo je to proto že se pořád ještě neukázal?



poznám to až odejdou ti nejbližší
to bude můj konec





uvařil jsem si jen čaj