Težký život vorvaně

Jakmile jsme dorazili do hotelu a ubytovali se, pocítila jsem nutkání vyškrábat se do nejvyššího patra a prohlédnout si okolí resortu jako z rozhledny. Přede mnou se rozprostřel výhled, na jaký ve středních Čechách nenarazíte.
Pláž se hemžila různobarevnými tečkami. Největší - červené puntíky jsem poznala. Byly to veselé slunečníky sousedního hotelu. Nemohla jsem ale přijít na to, co mají být růžové tečky neurčitých tvarů hemžící se v zátoce pláže.
Když jsem seběhla ze schodů, zjistila jsem, že to je skupinka vorvaňů. Vystavovali svá těla slunečním paprskům částečně ponořeni na mělčinách. Nikdy jsem je takhle zblízka neviděla. Nenápadně jsem se rozešla směrem ke skupině. Už z dálky bylo jasné, kdo skupině velí. Narůžovělá samice se oháněla po mláďatech, která na ni dorážela, zatímco s ostatními dospělými rozebírala strategii příštího lovu.
Asi deset metrů od prvního slunečníku v oblasti okupované vorvani jsem se zastavila a tiše je pozorovala. Samice si mě všimla a zaujala podobný postoj. Tak dlouho jsme si hleděly do očí, až jsem to nevydržela a mazala zpátky do hotelu. Vorvanice se vrátila k lehátku, aby jí její druh mohl namazat už beztak spálená záda.