Dětství v trapu

Slzy radosti, slzy bolesti, tolik pádů, tolik překrásných chvil, nikdy nenávist, vždycky láska, tak čistá jako je v oceánech voda. Učitel zvedání se z pádů na prdel, učitel začínání znovu, moje dětství, které s tvým posledním výdechem ukončilo svou cestu. Asi mělo skončit už dávno, však se strachem v srdci mém a díky tobě tu stále bylo.

Ahoj zvolala jsem při příchodu na pastvu,
ihned se obří ryzí hlava zvedla směrem ke mě,
těžkým krokem došel si naproti pro pohlazení.
Oddechoval si těžce a oči přivíral,
a přesto souhru duše zvířecí s tou mou jsem ucítila.
Souznění a oddání bylo v tu chvíli jasné na míle.
Jakobys počkal na poslední pohlazení,
jakobys počkal na poslední rozloučení.
V tu chvíli ses životu začal odevzdávat,
životní funkce svou službu začaly vypovídat.
Ležels tam ve stáji čtyřnohý kamaráde,
ležels tam v krůpějích potu těžko oddechujíc,
kapky potu tekly po tvém ryzím krku.
Přisedla jsem s doufáním, porozumění té bezmoci,
hlavu si položil mě do klína,
že sám už to nezvládneš jakobys najevo dával,
se strašnou touhou jsem se snažila ti pomoci,
jediná pomoc, kterou nechtěla jsem využít,
ta strašně černá, zlá jak se o ní mluvívá,
byla v tu chvíli vlastně tou nejsrdečnější k využití.
Oprostit tě ty mé zvíře od bolesti všech svinstev světa.
Injekce trvala pár vteřin, po ní tvé čtyři nohy svou službu vypověděly.
I přes to všechno ses ladně svalil k zemi, já s proudy slz ležela s tebou do tvého posledního výdechu, byl si tak moc odevzdaný a tak spokojeně ses poddával posledním výdechům v tomto sviňském světě.
Tvou duši jsem čerpala do poslední kapky, přijímala tvé poslední impulzy tlukoucího srdce a když padl poslední úder tvého srdce do mé dlaně, jakoby kámen ze srdce mi spadl, jakoby všechny hnusoty světa odešli a já věděla, že už je ti dobře, že už tě nic nebolí, že nemusíš pociťovat nic z toho co pro zvířata stvořeno nebylo.
S láskou v srdci Michaela