Když vypadávají písmenka

To se nám stává minimálně dvakrát za život. Opilcům tedy vícekrát, ale nebudu na ně žárlit. Prvně se nám to stává, když jsme děti a chrupu se nám dostává po částech, ale jak se počet zubů zvětšuje, přibývá i počet písmenek správně vyslovitelných. Podruhé se to stává s příchodem stáří. Každý procházíme postupnou přeměnou tělesné schránky. Výška začne ubývat a nemusí to být pouze hrbením, váha naopak bere směr vzhůru a o dalších funkčnostech částí těla, u kterých vítězí gravitační zákon a omezení účelnosti můžeme hovořit buď s lékařem na urologii, nebo až po 22 hodině. Výše avizovaná ztráta tvorby písmenek se tedy týká výplni dutiny ústní. Přežvýkavci, ti jsou na tom lépe, těm chrup neustále dorůstá, ale co my? Těch dvaatřicet co máme dáno do vínku, většinou nevydrží. A co problémů způsobují osmičky. Znal jsem jednu paní, co osmičky měla a její utrpení bylo opravdu hrozné.

Ale zpět. Postupný ústup, někdy až úprk má za následek, že některá písmenka začnou mít smůlu, protože jsou z naší mluvy nechtěně vyřazena. Samozřejmě, že existují metody jak je začít používat, ale ne každý na to má, tak mu nezbyde, než se jich vzdát. To sebou bohužel nese i zjednodušení jídelníčku. Chtělo by to nějak dotáhnout ty amarouny z Návštěvníků. Já to zatím, dokud mohu, řeším tak, že se pokrmům nevyhýbám a ochutnávám kde co, což speciálně v Číně znamená opravdu kde co. Teď jsem tam ochutnal věci, ke kterým jsem měl odpor jenom při jejich vyslovení, ale překvapení, kuřecí pařáty nebo sumýš chutnali skvěle. A jak říkávala moje babička: „Když je hlad, je i husa dobrá.“ A měla ta zuby vždy připravené (ve skleničce).