FOBIE

Takže dnes vám povím příběh, který se stal před mnoha a mnoha lety.

Nebo, že by včera, ne bylo to vlastně před měsícem, nebo tak nějak. Ruku bych 

za to do ohně nedal, to je jasný protože bych se spálil. Takže ten příběh se

stal mně a je velmi děsivý takže osoby nějak nemocné, odrazuji od dalšího

čtení. Jednou  ráno jsem vstal, nejen tedy to ráno, vlastně každý den to tak dělám.

Jdu na záchod ještě napůl v bezvědomý, vykonám potřebu a když se vracím tak.

Periferně jedním okem zahlédnu něco tmavého a velmi velkého, zastavím se v pokoji.

Vracím se zpět a už zdálky poznávám, nemohu se pohnout jsem v šoku jsem totálně

zaseknutý. Po pár hodinách jsem se vzpamatoval a přemýšlím co budu dělat a jak si

život zachráním. Jo, asi bych měl vysvětlit co jsem to tam viděl, asi někteří se už

dovtípili, ano byl to pavouk. Byl tak obrovský, aspoň v mých očích takový byl.

Popíšu vám ho, lovím v paměti i jeho stín byl strašidelný a co potom originál. 

Měl osm statných nohou, tělo tanku a na krku měl zavěšené dva řetězy jeden byl 

od kola a ten druhý od  motorové pily. Měl obrovskou tlamu a v ní osm řad pilovitých 

zubů. Z vrchu hlavy na mně zíralo asi devadesát šest očí, v jejich odlesku jsem se

viděl. Stál tam stál bez pohnutí, jen z tlamy mu kapala jaká si kapalina, podobna 

spermatu. Přemýšlel jsem horečnatě jak se ho zbavím, vlastně jak ho zabiji. Ano

je to tak chtěl jsem ho zabít, ať se to ochráncům zvířat líbí nebo ne, tady šlo přeci

o můj život. Sakra proč se ten příběh neodehrává v USA to bych měl doma nějakou 

střelnou zbraň, nebo aspoň basebalovou pálku. Nic takového nemám, nechtěl jsem se

k němu přiblížit moc blízko. A nechci tu mýt ani krvavou lázeň, kouknu do rohu tam 

byl vysavač, řekl jsem si vysaji ho, já tedy ne, vysavač to umí přeci jenom lépe. 

Zapnu ho tedy a klepnu ho sním po hlavě, on jako by nic pořád tam stojí bez 

hnutí, jen vymrštil konec vysavače do vzduchu, já jsem ho bohudík udržel. Takže 

druhý pokus, přibližuji se pomalu přístroj na max a snažím se ho nasát. Pomalu ale

jistě ho konec trubice nasává, už tam skoro je. Náhle se zachytil za okraj trubice a

drží nechce se pustit, po pár minutách se najednou pustil a vklouzl do útrob smrti. 

Jsem štastný sice ještě nejsem tak docela v pořádku, ale už je to lepší,vracím se do

normálu. Vracím se zpět k denním činnostem, vlezl jsem si do sprchy. Pustím vodu

a nechám se ji ovíjet, náhle se ozve obrovský výbuch padám se žuchnutím na

zem. Slyším jak se sklo po celém domě rozbíjí, to tlaková vlna po té explozi. Co se se

stalo, v Adamově rouchu vcházím do pokoje, tam je to jako po nějakém výbuchu.

Který se taky mimochodem stal, z vysavače zbylo jen pár větších kousků. Napadla

mne myšlenka co se stalo že by pavouk, možná se uprdl a měl sirky a tak to celé asi

vzniklo. Vidím ho schází mu dvě nohy krev z něj stéká,  v jeho očích vidím hrozny

hněvu. Najednou nelidsky zařval, musel jsem si zacpat uši, přibližuje se ke mně, jo

mám menší tyčku osu od kotoučů. Jdu pro ni, ještě že kulhá, jinak by mne dohonil. 

Mám ji, už je na dostřel, rozmáchnu se celou silou, udeřil jsem ho do temene hlavy.

Teče mu sice krev ale nezdá se být ani otřesený, udeřím po druhé po třetí pořád 

do stejného místa, už je tam díra. Krev se řine jako řeka, je u mne vyskočí a asi

čtyřmi končetinami mne do hlavy udeří. Padám na zem jsem mimo sebe, náhle se 

probouzím, na hlavu my kape jeho krev i ta tekutina z tlamy. Otevírá tlamu, jo, chce 

se my do krku, zakousnout. Bože už je se mnou konec, tak už zazvoní ten zvonec 

co znamená konec. Rukama po zemi šátrám nahmatávám, mám ho v ruce napřahuji 

se a bodám ho do slabin. Jo, byl tam dávno ztracený šroubovák, ještě že jsem tak

nepořádný. Bodám stále snad desetkrát nepočítal jsem to, ale tam dole to má na 

hadry, sotva by si s tím co mu tam zůstalo někdy vrznul. Krev jako z pobodaného 

pavouka, oči mu postupně mu jako žárovky zhasínají. Už je mrtvý prd ví

a to je dobře. Hlavu mu odřezávám na kus klacku napíchnu, do půdy pak zapíchnu.

Jako odstrašující případ pro všechna pavouky a vůbec všechen hmyz, nelezte my do 

bytu nebo vás pak, všechny zapíchnu. Tento pravdivý příběh se opravdu stal a to mně

nikomu bych to nepřál zažít. No vlastně pár lidem bych to přál a ještě o trošilinku

horší, těch lidí by bylo docela dost. Jinak jiná zvířata mohou být v poho, stačí jen když

máte jen čtyři nohy. Možná si říkáte že to je diskriminace, asi je, ale myslím si že

cokoliv my vleze bez pozvání do bytu, tak se vystavuje nebezpečí smrti od majitele.

Sakra to je spoušť jako po výbuchu, no, asi na tohle se žádné pojištění nevztahuje. 

HAPPY END