Tajemství hradu Bradavic

Tak! A je to tady.
Chystám se do Bradavic, do šestého ročníku.
Letos mě čeká opravdu velký vzrůšo, jakože Wesleyová se jmenuju.
Příprava na šestý rok mě dala hodně zabrat.
Samozřejmě, jsme se toho loni dost naučili, seznámili se s tesrály, okřídlenými koňmi a já, jakožto chytačka nebelvírského družstva, jsem vyhrála školní pohár ve famrfpálu, našem nejoblíbenějším, kouzelnickém sportu na světě.
Avšak minulý rok jsem si u zmijozelského stolu všimla onoho zvláštního chlapce.
Měl blond špinavý vlasy a černý oči, který, když se do nich podíváte, jako by jste se propadali do velikánských tunelů.
První nač jsem se těšila, až ho konečně uvidím.
Avšak nedávala jsem si tomu naději.....jistě měl spoustu nápadnic, tak proč se zahazovat s takovou cuchtou, jako jsem já??
Nadechla jsem se a vydechla.
Ve vlaku bylo plno lidí, lezla mě na nervy Romylda Parkinsonová, která mlela neustále o tom, jak se těší na kluky a randění. Děvka jedna!
Vypla jsem a podařilo se mi usnout.

Ocitla jsem se u jezera, které bylo, když pohlédnete dolů, průzračně čisté.
Tam byla mořská panna.
A mě se podařilo jí chytit.
,,Když mě pustíš, splním ti přání" pohlédla mi do očí, byla okouzlující,
natolik, že jsem jí vyhověla.
Jasně, v mudlovským světě plní přání zlatá ryba...tady mořský panny.
,,Chci aby se do mě Tom Raddle zamiloval" přála jsem si.
Vytáhla mi z jezera lahvičku nápoje lásky.
,,Až se napije, budeš vědět, že jeho životní láskou, jsi ty" poradila mi panna, usmála se a zmizela mi z dohledu.

V tom jsem se probudila. Usoudila jsem, že je na čase převléct se do hábitů, jelikož brzy budeme na místě.
Cukrářka vyprodala poslední své cukroví a já na sebe zapínala zrovna kravatu.
Maminka na tom trpěla, abych se dobře oblékala.

Tak a je to tady.......školní rok, začíná...... oddychla jsem si