Je to dávno. Podával jsem na vojně hlášení, že se nic mimořádného nestalo a taky nemohlo. Kde se nic neděje, neděje se ani nic mimořádného a řádné nestojí za hlášení. Pak není o čem mluvit. Ano, žiju a je to souhra náhod. Ano, ještě žiju a je to souhra slabostí. Ano, zakázal jsem si doufat a mít naději.
Optimistka ve mně by tě za tu poslední větu asi kousla... A když sis dal ten zákaz, tož to máš bez naděje, že budeš si moct vybrat kam...
21.11.2023 19:46:04 | cappuccinogirl
Já naposledy podávala hlášení po nočních směnách v sanatoriu. To byla taková úleva, usínat s vědomím, že se během služby nic mimořádného nestalo...
Jsem vděčná, za ty náhody a slabosti... za to, že tu s námi jsi :) Ráda Tě tu potkávám...
06.06.2023 09:27:14 | Peregrini
nejdřív jsem chtěla protestovat, že přeci naděje... ale nakonec jsem zjistila, že to mám dnes stejně... au.
05.06.2023 18:32:04 | Sonador
Škoda, že je víc těch okamžiků, kdy si musím dát za pravdu. Kéž bys to napsala ty a já se s tebou hádal, že život je nádherný a svět je báječné místo k narození. i když to autorství ti vlastně nepřeji - nikomu.
05.06.2023 20:59:11 | Jan Kacíř
Když jsem doma matce odpovídal na otázku "co je nového?" Řekl jsem lakonicky "nic!" Odpověděla "i to je důvod k spokojenosti."
05.06.2023 14:07:20 | šerý