Těšení.

Těším se až odejdu z tohoto světa, je mi dvaašede a tak už to ten kousek do posledního dechu vydržím.
Jsem rád že čím jsem starší, tím můj život rychleji utíká, jsem unaven, ale naštěstí ne zhnusen.
Hodně jsem prý zažil, jak v dobrém tak i ve zlém, doufám, že mi náš Otec na Nebesích odpustí a přijme mě, přijme nás do svého Věčného Světla.

Nechci aby mé psaní vyznělo nějak smutně, píši jak to cítím, smrti se nebojím,
bude pro mě vysvobozením.
Konečně Doma!, blízcí mě vítají, mamka, teta Lola, a další a další,
těším se na to,
ještě pár dní?, ještě pár let?, pak tunelem vzlet.