I kdybych milionkrát řekl ta dvě slova,
vždy budu jen přítelem Tvým.
Opakuje se to, zas, pořád, znova
Léta běží nic s tím nezměním
Že je to stále stejné,
věříme a věřit si stále budem
Jen sen ten společný
u Tebe těžko hledat budem.
Pozpátku skočit z letadla
Nad hlavou vrchlík padáku
Zavřít oči řvát nebo snít
Hlavu zabořit při tom do mraků.
a pak že sny s léty ztrácí na síle
žel člověk se mění ale sny ne
co vážně bylo myšleno
vážné prostě zůstane
Někdy je možná změna...no někdy život opravdu víc nedovolí, bohužel...
Tolik tomuhle rozumím, tolik se mi chce řvát, nesklánět hlavu, tolikrát ji však i přesto mlčky skloním...
Oslovující dílko*
16.10.2024 23:18:30 | cappuccinogirl