Usínání...

Ležím,  kolem se květy nerosů modelují 

Křišťály raší hrstkou květů .

Zahrádka kamenná spoustu má barev

I mysl má zvolna mění formu i tvar.

Usínám,  přecházím do květů jenž neznají stres.

Nahrazují šedivost mysly i bytí. 

Nevoní nikdo k tomuto kvítí 

Ta podstata mnohým dávno unikla. 

Zahrádka kamenná svůj život má, 

nikdy nespí,  i když usíná. 

Ty květy zvona mění svůj tvar

Kolem bída, bolest i zmar.

Jednou (s)mysl vrátí se bytí snad

Procitne zahrádka s tou touhou hřát.